Potvrzení partnerství - návštěva Italů v Bíteši

Jedenáct otázek a odpovědí

Rozhovor s Ing. A. Koukolou, CSc . na téma „návštěva Italů v Bíteši“

1. Od návštěvy z italského Torevecchia Pia už uplynula určitá doba. Když se podíváš zpátky, vzpomeneš si na chvíle, kdy bys během příprav na jejich přijetí nejraději se vším praštil a návštěvu odvolal?

Samozřejmě. Takových chvil bylo mnoho. Vždy, když se něco nového začíná, něco co vybočuje z vyježděných kolejí, narazí to mnohdy na pohodlí, pochyby, nedůvěru a - nebojím se to říci - jízlivé postranní úsměšky.

2. Ne všichni Bítešáci vzali návštěvu na vědomí. Někteří z těch, kteří o ní věděli, nesdíleli nadšení občanů, kteří Itálii navštívili a podíleli se na

přípravách. Ozývaly se i hlasy: „Za čí peníze asi byly všechny ty večírky a hostiny?“ Odpověz, prosím, na tuto otázku.

Celá tato akce se mohla uskutečnit díky podpoře z EU (viz ukázka závěrečné zprávy v německém jazyce pro Brusel). Sedmdesáti tisíci se podílelo město, jež použilo peníze, které nám byly vráceny ze stejných evropských zdrojů na úhradu naší loňské cesty do Itálie.

3. Počátky navázání kontaktu s Italy byly nejspíš úřední a oficiální. Ve které chvíli jsi poznal, že družba s občany města Torevecchia Pia nebude jen přidělenou formalitou“?

Ihned po jejich první neoficiální návštěvě u nás, ve dnech 15. a 16. září 2004. Tehdy šlo o malou, asi osmičlennou skupinku, která byla na jižní Moravě na tzv. „prohledech“ a vybírala si, které z navštívených měst by jí nejlépe vyhovovalo. Prostě jsme si hned padli do oka. Musím ale podotknout, že tomu předcházel osobní poznatek z mezinárodní konference v Miláně na počátku prosince 2003, kde byla prezentována i Velká Bíteš a kde Italové projevili nepředstíraný zájem o kontakty s obyvateli evropských měst nově přistupujících zemí a v kuloárech projevili velký zájem o Českou republiku.

4. V mnohých číslech Zpravodaje jsi o navázání přátelství s I taly už hodně napsal. Jejich návštěva u nás dopadla velmi dobře, to potvrdili především nadšení hosté. Do „zákulisí“ příprav ale viděli jen zúčastnění. Tak nám teď prozraď, co ti během jejich pobytu u nás nejvíc dělalo starosti.

Bylo to především nedělní počasí a slavnostní ceremoniál. Potom výběr takových českých jídel, která by jim chutnala, protože stravovací návyky jsou přece jen odlišné. Nebyl problém objednat pizu, špagety a jiná, italská nebo evropská jídla, ale my jsme chtěli něco českého, aby také poznali českou či moravskou kuchyň.

5. A naopak – kdy ti bylo dobře u srdce a řekl sis, že všechna ta námaha nebyla marná?

Zmíním se pouze o těch nejniternějších pocitech. Sobotní program, tj. návštěva Moravského krasu, byl částečně ohrožen, protože večer před tím se začalo vymýšlet, že by možná byla lepší Praha… Italský starosta nekompromisně za své krajany rozhodl: „Program zůstane tak, jak je připraven“ a já jsem souhlasil. Měl jsem samozřejmě obavy aby, všechno vyšlo, ale skutečnost předčila i moje očekávání. Před vstupem do Punkevních jeskyní začalo bouřit a pršet. Po prohlídce centrální části, kdy měli naši hosté možnost vyslechnout výklad ve své mateřštině, jsme vyšli na denní světlo do nádherného, majestátního přírodního dómu, navazujícího na dno propasti Macocha. To vše za zvuku velebných tónů Gregoriánského chorálu, doprovázeného duněním hromů odcházející bouřky z prostoru propasti. Byl to opravdu silný, nenapodobitelný zážitek. Mrazení v zádech, neskrývané slzy italských žen a dívek a mlčky podané ruce, stejně jako chlapská objetí beze slov, byly tou nejlepší odměnou. V neděli, v pro mne vypjaté  atmosféře, to byl okamžik, kdy jsme za zvuku fanfár vešli do atria, do prostor slavnostního ceremoniálu – a nepršelo. Potom, když jsem slyšel řízné tóny výborně provedené italské hymny, při které si Italové kladli pravou ruku na srdce a kdy mne po jejím skončení druhý italský starosta mlčky objal. Potom, kdy jsem jako poslední zakončil slavnostní projevy. A samozřejmě nezapomenutelný nedělní večer, kdy se Italové stali mistry světa a my jim k tomu připravili nádherný půlnoční ohňostroj.

6. Z rekapituluj, prosím, stručně celý průběh návštěvy, co všechno bylo pro Italy připraveno?

Mnohé již bylo řečeno, takže pouze doplním. Čtvrteční večerní přijetí u dobrovolných hasičů při opékaném seleti bylo velice milé a neformální. Pan Ludvík Zavřel a jeho sestry a bratři hasiči, jako tradičně nezklamali. Přispěla k tomu i hudba pana Františka Kratochvíla staršího.

Páteční seznámení s Velkou Bíteší vyznělo neméně sympaticky. Začalo přijetím italských hostů panem starostou Mgr. Báňou na radnici. Ředitelé navštívených škol paní Sedláková, paní Janíková, pan Mašek a Mgr. Kolář, spolu se svými kolegyněmi a kolegy připravili velice příjemná „zastavení“. Následovalo zajímavé přátelské utkání v kopané „ČR – Itálie“, odehrané na novém trávníku v sousedním Křoví.

Večer na ranči U Bizona, za hudebního doprovodu pana Františka Kratochvíla mladšího, pouze podtrhl celodenní příjemné zážitky.

K podrobně popsané sobotě je třeba ještě doplnit večeři a bowling U Raušů. Po chutném jídle jsme se mezi kapkami deště přesunuli do prostor bowlingu, kde na terase byla připravena hudba Proměny z Třebíče, ale počasí jí zpočátku nedovolilo vystoupit. Vše jsme si vynahradili na bowlingu, který naše hosty velice zaujal.

Příjemné nedělní, tzv. farní dopoledne, začalo „aperitivem“ na farní zahradě. Svítilo slunce a my jsme rekapitulovali dosavadní zážitky, mírně se občerstvovali a prohlíželi výtvarné práce našich dětí. Následovala prohlídka kostela, hradeb a věží se zvony. Dopolední sváteční atmosféru ukončila slavnostní mše svatá a oběd v restauraci U Vrány. O slavnostním nedělním odpoledni a večeru už byla řeč.

Jako hostitel určitě víš, co se hostům z pobytu nejvíc líbilo.

Vřelost a bezprostřednost zdejších lidi. Za vše vypovídají slova mladé učitelky: Lidé jsou zde jako sluníčka“. Potom památky - zejména kostel a zachovalé historické náměstí.

8. Co se týče pohoštění, nevypadalo to, že jsou českou kuchyní Italové nadšeni.

Můžeš k tomu něco říci?

Již jsem se o tom zmínil a musím částečně souhlasit. Například po návštěvě Macochy vyslovil italský starosta Antonio Esposito přání, abychom zajistili společný (původně neplánovaný) oběd pro všechny, na jeho útraty. Byli jsme rádi, že se nám to, v tomto venkovském prostředí, vůbec pro cca 70 lidí podařilo. Nedá se ale říci, že by jim narychlo objednaná svíčková - na rozdíl od nás - nějak zvlášť chutnala.

9. Porovnej vlastnosti obou našich národů. Co bys z italských doporučil nám a naopak, měli by mít Italové některou vlastnost nás, Moraváků?

Tyto vlastnosti jsou dány geografickou polohou i odlišným historickým vývojem. Nezapřou v sobě svůj jižní temperament, rádi zpívají, tančí, vyprávějí – prostě rádi se baví. Je to společné všem národům hovořícím románskými jazyky (Italové, Francouzi, Španělé, Rumuni). Jsou nám podobní svojí otevřeností a pohostinností. Nám bych doporučil více jejich sebevědomí a především národní hrdosti, jim pak (je-li to vůbec slušné) trošku té naší rozvážnosti. Jinak bych ty národy ponechal tak, jak je Pán Bůh stvořil“. To i s růzností jazyků činí Evropu pestrou a zajímavou.

10. Budou pokračovat v budoucnu vzájemné společné zájezdy, nebo dáte přednost soukromým návštěvám? Nezanikne vztah ke slovenským

Hanušovcům nad Topľou? Co když někteří občané přijdou s podnětem navázat družbu s některým ze západních států EU? Omlouvám se, to jsou hned tři otázky v jedné.

Budou společné zájezdy, zájezdy a pobyty zájmových skupin (školy, samospráva, podnikatelé, zemědělci atd.) i soukromé návštěvy. Vztah k východoslovenským Hanušovcům v žádném případě nezanikne. Jsme hrdi na to, že jsme jako jedni z mála nepodlehli „západním“ trendům a „nevykašlali“ se na národ nám nejbližší. Vůbec se nebudeme bránit družbě s některým západoevropským městem, naopak si myslím, že některé město z německy mluvících zemí nebližších sousedů Rakouska a Německa by bylo velice vhodné.

11. Bude nějaká možnost, aby se veřejnost seznámila s průběhem návštěvy Italů např. ve fotografiích? Viděla jsem jich spoustu a určitě by oslovily některé další Bítešáky, aby se v budoucnu připojili k přátelům Itálie.

Při příležitosti Bítešských hodů připravujeme takovou výstavu v základní umělecké škole, která by probíhala současně s výstavou bonsají.

 

/Ing. Alois Koukola, CSc.

Zpravodaj: Září 2006