Pevné hradby, zbudované z místního kamene, si nepostavili naši předkové pro okrasu, ale často pro uhájení holého života v dobách válek, bitev i nájezdů loupeživých rytířů, které přitahovalo tehdejší bohatství města. Původním účelem kostelní tvrze, jak je bítešský kostel nazýván, byla ochrana obyvatel a pokladu městského a farního. Proto do prostoru uvnitř hradeb vedl pouze jediný vchod - strážní věží ve hradbách. Ta byla navíc opatřena padacím mostem (zbytky kladek jsou nad vchodem dosud patrny), aby byl přístup nepřátelům co nejvíce znemožněn. Druhý vchod od hřbitova - byl proražen koncem 18. století.
V XVII. století byl padací most nahrazen zděným, ten byl ale spolu se zasypáním příkopu zrušen v roce 1820, protože v zimních měsících hrozilo nebezpečí pádu z kluzkého mostu do hloubky příkopu.
Před věží, kolem kostelních hradeb i z východní a západní strany města vedly hluboké příkopy - valy. Přes zbytky jedněch procházíme, chceme-li si zkrátit cestu z Tyršovy ulice dolů do Lánic, (je jedním z mála svahů, které i dnes děti užívají k sáňkování uvnitř města), po těch druhých zbyl pouze název ulice Na Valech. Ty byly zasypány poměrně nedávno, nejvíce sutí z vybombardovaných domů na náměstí po 2. světové válce. Starší pamětníci jistě vzpomínají, že valy byly nejoblíbenějším místem dětských her a nalezištěm spousty „pokladů", protože obyvatelé občas nechávali „zmizet" nepotřebné harampádí právě na dně hlubokého příkopu. Městské hradby byly zpevněny v dobách tureckých nájezdů.
Vlastní opevnění tvrze obtáčí kostel nepravidelnou elipsou, po jejím obvodu je umístěno pět bašt půlkruhového půdorysu. Ty jsou opatřeny dodnes znatelnými střílnami. O důvtipu obránců svědčí i jejich uzpůsobení - zevnitř jsou široké pro pohodlí obránců, směrem ven se zužují, aby měli útočníci ztíženou možnost útoku.
Hradby bývaly původně asi sedm metrů vysoké a široké jeden sáh, tj. zhruba 1,5m. Později byly sníženy pro vlhkost, která se projevovala ve zdech kostela. Na dolní hradbě stávala ještě asi metr vysoká další zeď, zvaná parkan, ukončená ještě dřevěným plotem, který chránil obránce proti střelám. Z vnitřní strany bašt jsou zachované otvory pro trámy, které nesly lešení pro obránce ve dvou podlažích nad sebou.
Mezi příkopem a hradbami stály ještě palisády - roubená ohrada ze silných trámů, nahoře otesaných do špice.
Mocné hradby obtáčely také celé vnitřní město. Dodnes můžeme jejich zbytky vidět v plotech zahrad, lemujících ulici Na Valech a pod budovou Městského muzea. Název ulice Pod Hradbami prozrazuje, která část osady již nepatřila k městu - Tam, kde se směrem k Janovicím táhly kolem potoka mokřiny, už odpovědnost obránců města asi nesahala.
V přístupu do vnitřního města bránily vetřelcům brány na obou koncích náměstí směrem k Lánicím a k Růžové ulici.
Dávné historie se můžeme dotknout i vlastníma rukama - výčnělku hradební zdi, který přiléhá z východní strany, (kde stával Kamínkův dům), ke hradbám kostela a je začátkem městských hradeb a místem, kde stávala třetí městská brána.
A pověst o tom, kdo pomáhal Bítešanům mocné hradby stavět? Byli prý to obři - siláci, kteří na stavbu pomáhali nosit v klíně kámen. Pověst asi vznikla z obdivu ke stavitelům tak mohutného obranného komplexu.
