Poloha: Vesnice leží 4 km směrem západním od Velké Bíteše, v rovinatém, mírně zvlněném a na severozápadě vyvýšeném terénu, asi 300 m na sever od dálnice D1, těsně u bývalé říšské silnice (nyní II/602) směrem na Velké Meziříčí. Na severovýchodě je krajina členitější a svažuje se k potoku Bítýška. Katastr obce o výměře 219 ha tvoří ze dvou třetin zemědělská půda, zbývající třetina je zalesněná.
Nadmořská výška: 529 m n. m.
Počet obyvatel: 62 (k 1. 1. 2010)
Původ názvu: Dnešní název vsi je odvozen od zaniklého dvora Bezděkova. Tento vladycký statek prý zde byl odedávna a sídlila na něm rodina téhož jména vladykové z Bezděkova, se zvonem ve svém erbu.
Zástavba: Kolem roku 1900 je vesnice popisována Tirayem takto: „Tvoří podlouhlou náves, kolem níž skoro všechny domy jsou řadou se štíty na náves postavenými, majíce před okny zahrádky. Toliko jeden selský statek (na místě dřívějšího dvora) jest před vesnicí o samotě. Na návsi jest zvonička.“ Kronikář Augustin Malý v r. 1924 dodává: „Domy tvoří obdélníkovou pravidelnou náves, na jejímž každém konci stojí kříž.“ (Pozn.: Historický půdorys je patrný i z přiloženého leteckého snímku na „přídeští“).
Charakteristika: Obec, patřící k „nejmladším“ v regionu, je místní částí našeho města a současně v ní trvale žije 62 obyvatel ve 22 domech.
Stručně z dávné historie
1355 - První písemné zmínka o dvoře - zemanském statku, (pozor - ne o obci!). v níž je zaznamenán prodej pozemků Mikulášem z Bezděkova Jindřichovi z Louček.
1371 - Jindřich z Bezděkova zavazuje polovinu dvorce jako pojistku věna své manželce Anně.
1378 - Jan z Bezděkova prodává zdejší dvůr Václavovi a Janovi z Křenářova – (Skřinářova)
1466 - Mikuláš ze Zhoře postupuje část dvora Matěji z Březí.
1481 - 1504 je jako vlastník uváděn pan Jan z Bezděkova a Otěchleb.
Pozn.: Po zániku sousední vesnice Otěchleby, kde žil stejnojmenný zemanský rod – drželi vladycký dvůr v Bezděkově po dobu 100 roků právě tito pánové z Otěchleb.
Po tomto období - kdy Bezděkovský dvůr vlastnila většinou nižší feudální šlechta (vladykové, zemané), přešel tento majetek do vlastnictví „rodů občanských“, převážně občanů bítešských:
1539 - Matěj, syn Jana Ryšavého - v této rodině zůstal dvůr až do počátku třicetileté války.
1604 - Pavel a Tobiáš Ryšaví, poslední držitelé.
Během třicetileté války (1618 - 1648) dvůr zanikl a polností se ujala vrchnost. Tak končí historické období, kdy vesnice ještě neexistovala, ale od něhož je paradoxně odvozen její současný název – BEZDĚKOV, úředně schválený a používaný až od roku 1931.
Teprve následující období dalo vzniknout původnímu názvu obce Enkenfurt , používanému téměř 200 roků. K jeho zrušení v roce 1931 vedlo jistě vlastenecké cítění tehdejších radních, mnohdy legionářů, s cílem nahradit název připomínající panství Habsburků (a německé šlechty vůbec) v zemích bývalého českého království.
Založení obce
Připomínám, že doposud bylo hovořeno pouze o vladycké tvrzi nazývané „Bezděkovský dvůr“. Teprve v roce 1737 založil na jejím místě majitel náměšťského panství, hrabě Václav Adrian z Enkenvoirtu, ves novou - nazvanou ENKENFURT. Byl to tentýž hrabě, který ve stejném roce započal výstavbu nákladného, barokního kamenného mostu přes řeku Oslavu v Náměšti, jenž nahradil původní most, stržený povodní v roce 1706.
Nově založená ves s podlouhlou návsí, zvoničkou a rybníkem, se zemědělskými usedlostmi stavěnými postupně ve dvou řadách, zažívala velký rozmach, o čemž svědčí i následující údaje: 1880 - 155 obyvatel v 21 domech
1900 - 142 obyvatel
1935 - 115 obyvatel
1999 - 55 obyvatel v 21 domech
2010 - 62 obyvatel !!! (Klesající tendence, typická pro většinu malých vysočinských vesnic).
Do roku 1805 chodily děti do školy ve Velké Bíteši a v témže roce byly tehdejším guberniem přiděleny do Osové Bítýšky, náhradou za vyčlenění Březí a jiných vesnic.
Údaje z roku 1900:
„T r a t ě: Záhumenice, Sady, Polouděly, Horky, Díly, U vejhona, Březky, Sády, Zlámanice.
„R o d n é d o m y“, držené téměř od založení, zde mají rodiny: Procházkova, Nováčkova, Veselých a Dufkova.
